Martin Edward Zweig

Martin Zweig (1942–2013) zahájil svou kariéru investora ve věku 13 let, když mu jeho strýc dal 6 akcií General Motors. Díky své vysoké inteligenci a tvrdé práci se Zweig stal jedním z uznávaných jmen na Wall Street. Na rozdíl od Benjamina Grahama a Warrena Buffetta, kteří jsou známí svým skromným způsobem života, se ale Zweig neostýchal si svého úspěchu a bohatství užívat.

Jeho kancelář připomínala spíše pokoj přerostlého dítěte. Byly zde různé hry a rarity od jukeboxu až k semaforu. Zweig byl také vášnivým sběratelem. Vlastnil například kytaru Buddy Hollyho a pistoli z filmu Dirty Harry. Zweig razil teorii, že peníze mají smysl jen tehdy, pokud si jich umíme náležitě užít.

Byl také vlastníkem nejdražšího bytu v New Yorku (v době jeho zakoupení). Jednalo se o penthouse za 70 milionů dolarů v nejvyšším patře elegantního hotelu Pierre. Navzdory veškerému bohatství však Zweig zůstal nohama na zemi. Investování na burze se věnoval od útlého věku a měl jasné cíle.  Chtěl se stát milionářem a chtěl se na burze prosadit. Obojího se mu úspěšně podařilo dosáhnout

Co se vzdělání týče, získal magisterský titul v oboru ekonomie na Whartonu a titul MBA na University of Miami. Doktorát z financí obdržel na Michiganské státní univerzitě. Proslavil se také se svým zpravodajem „Zweig Forecast“. V prvním čísle svého neswletteru se tvrdě opřel do analytiků, kteří doporučovali prodávat akcie AT&T. Zweig naopak radil dané akcie nakupovat a ukázalo se, že měl pravdu. Makléřská společnost, která doporučovala prodej, do několika měsíců zkrachovala. Zweig byl tak svým nadřízeným požádán, aby ve svém zpravodaji nadále pokračoval. Jeho zaměstnavatel ale nakonec kvůli podvodům o několik měsíců později také zkrachoval. Zweig se však svého zpravodaje nechtěl vzdát a přemýšlel, jak nadále pokračovat. Kontaktoval své čtenáře a zjistil si u nich, zda by byli ochotni za zpravodaj platit. Ze začátku si Zweig Forecast našel asi 40 předplatitelů, ale zájem o něj rychle rostl, díky skvělým doporučením a tipům. Podle Hulbert Financial Digest to byl nejúspěšnější zpravodaj ve Spojených státech za posledních patnáct let.

Zweig se však aktivně věnoval i dalším činnostem. V roce 1984 založil fond („Zweig Dimenna Partners“), který je na trhu aktivní dodnes. Učil na univerzitách a v roce 1986 založil podílový fond („The Zweig fund“). Téhož roku napsal investiční knihu („Winning on Wall Street“) a založil druhý fond („The Zweig Total Return Fund“). Tyto fondy pak v roce 1998 prodal společnosti Phoenix Investment Partners. Zůstal v nich ale v pozici strategického manažera. Založil také vlastní poradenskou společnost („Zweig Consulting“). Z výčtu jeho činností je jasné, že kromě toho, že se uměl bavit a užívat si bohatství, to byl také nesmírně pracovitý člověk.

Jeho důsledný kvantitativní výběr akcií byl založen především na kritériích, která se zabývají vývojem výnosů. Jako investor se primárně zajímal o růstové akcie, takže nehledal akcie s poměrem P/E nižším než 5. U takových akcií je dle Zweiga něco špatně.  Na druhou stranu, pokud je P/E ukazatel vyšší nežli trojnásobek aktuálního tržního průměru, Zweig přisuzuje těmto akciím příliš velké riziko.

Růst výnosů by měl být stabilní a měl by být založen především na růstu tržeb (85 %).

Snižování nákladů totiž má dle Zweiga své limity. Nejraději měl situace, kdy rostly výnosy společně s tržbami. Jako většina investorů neměl rád, když dluhy byly příliš veliké. Zweig však pochopil, že výše dluhu se může lišit v závislosti na odvětví.

Také sledoval, co dělají tzv. insiders. Protože ti mají téměř vždy nejvíce informací o dané společnosti a jejích vyhlídkách. Pokud insiders prodávají, je to nepříznivé znamení.

Zweig také určoval náladu na trhu pomocí řady ekonomických a technických ukazatelů. Například jako první použil poměr put-call jako indikátor tržního sentimentu. Mnoho ukazatelů sentimentu na trhu podle Zweiga bliká červeně ještě před poklesem trhu. Proto je tedy užitečné tyto ukazatele sledovat.

Tyto ukazatele tvoří Zweigův „peněžní model“. Používal také model založený na ukazatelích, které sledují dynamiku trhu. Pokud mezi nimi dojde ke konfliktu, zvítězí tržní indikátor Fedu. „Nebojujte s Fedem“ však neplatí vždy.

 „Zjistím, co se děje, a přizpůsobím se tomu. Snažím se, aby mé ego nerozhodovalo za mě. Trh je chytřejší než já, takže se přizpůsobuji. “

Správné načasování na trhu je velmi obtížné a časově náročné. Je jen málo lidí, kteří zvládli toto umění. Navíc mnoho guru investorů věnuje trhu malou nebo žádnou pozornost. Podle Buffetta trh ani neexistuje. Pro jednoduchost vynecháme indikátory peněžního a tržního sentimentu (např. poměr put-call), a zaměříme se na kritéria výběru akcií. 

Zweig používal hodně kritérií. Byl výrazně selektivnější než Peter Lynch, který se také zabývá výběrem růstových akci. Většina Zweigových kritérií se týká provozního příjmu.

V období 1976 až 1995 vykázala jeho strategie průměrný výnos 25 % ročně. V přepočtu bylo dosaženo působivého celkového výnosu 6 793 %. Je patrné, že tohoto výnosu dosáhl s volatilitou, která byla nižší než celková tržní volatilita. Tři dny před Černým pondělkem v roce 1987 řekl v televizi, že má velké obavy z vývoje na akciovém trhu. Na hrozby však dokázal včas zareagovat a jeho portfolio vzrostlo v den krachu na burze o 9 %.

Pro nedávné výsledky je dobré podívat se na výkon jeho fondu Dimenna Partners. V letech 2006 až 2010 dosáhl tento fond návratnosti 90 %. Přičemž hlavních zisků bylo dosaženo v letech 2006 a 2007. V roce 2008 utrpěl fond ztrátu 6 %. Stále to ale znamenalo lepší výsledek než trh samotný. V roce 2009 Zweig nedokázal profitovat z oživení na trhu a jeho fond vykázal ztrátu 3,5 %. V roce 2010 to pak bylo -3 %. V letech 2010 a 2011 nedošlo k žádnému oživení a pozorovali jsme záporné výnosy ve výši -5 %, respektive -3 %. Tento výkon je způsoben hlavně strukturou fondu, protože Dimenna Partners obchoduje různé akcie v dlouhodobém i krátkodobém horizontu. V důsledku toho v medvědím trhu nedochází k tak rychlým poklesům, ale zároveň v býčím trhu není růst zas tak rychlý.

V každém případě se zdá, že Zweig měl mezi lety 2010 a 2012 trochu horší odhad. V té době mu už ale bylo přes 70 let, tudíž zřejmě již pracoval o něco méně a o to více si užíval. Faktem ale zůstává, že ho lze oprávněně nazvat superinvestorem. Pokud budete dodržovat kritéria, z dlouhodobého hlediska lze trh velmi pravděpodobně porazit.