Peter Lynch – Růst za rozumnou cenu

Jakých výsledků tedy jeho fond vlastně dosahoval? Pakliže byste a začátku Lynchova třináctiletého období zainvestovali $10 000, na konci období byste vlastnili $280 000. To představuje průměrný roční růst 29,2 %. Srovnáme-li tento výsledek s indexem S&P 500, který ve stejném 13letém období zaznamenal průměrný roční nárůst o 15,8 %, je to neuvěřitelný úspěch.

Pro nákup vhodných akcií Lynch používal zvláštní kritéria výběru. Přitahovaly ho podniky s rozličnými vlastnostmi, které následně podroboval velmi přísným analýzám trvajícím i několik týdnů po sobě.

Jakým způsobem tedy Peter Lynch vybíral své akcie?

• Stejně jako Buffet je i Lynch velkým fandou jednoduchosti. Společnost by měla mít jasný a srozumitelný výrobek, který se mu líbí. Neviděl nic, nebo jen pramálo v super technologických akciích a nejraději investoval do úplně obyčejných firem (vyrábějících kupř. spodní prádlo), zvláště pak v případě, kdy byly ještě relativně neznámé, a tedy levné.
• Poměr PEG (price/earning growth neboli kurz/růst zisku), který Lynch proslavil, je naprosto stěžejní pro každý jeho výběr. Poměr PEG staví kurz/zisk proti očekávanému růstu výdělků, a je tedy nástrojem pro selekci „GARP“ akcií. GARP je zkratka pro „growth at reasonable price“ neboli „růst za rozumnou cenu“. Čím nižší je PEG poměr, tím relativně levnější je akcie vzhledem k růstu zisku. Lynchovu pozornost poutala společnost zvláště tehdy, pokud měla PEG poměr nižší než 0,5.
• Lynch měl podivuhodnou preferenci pro společnosti s uspávajícími jmény. Podle něj uspávající a nepopulární jméno může zajistit slevu pár dolarů na akci.
• Příležitosti viděl i tam, kde ostatní dávali spíš ruce pryč. Společnosti, o kterých kolovaly špatné pověsti, kupř. pro vypouštění toxického odpadu nebo vztahy s mafií, byly pro Lynche velmi atraktivní.
• Slevy mohou být podle něho získány i v podnicích, které působí ve skličujícím, depresivním odvětví (ideálním kandidátem jsou pohřební služby) nebo ty, které rostou velmi pomalu či vůbec (což přisuzuje nedostatku pozornosti jiných investorů).
• Rovněž úzce specializované firmy považoval Lynch za velice zajímavé, protože mají přirozeně malou konkurenci.
• A konečně, klasická investorská škola: Podniky, které nakupují své vlastní akcie, jsou dobrou volbou.

Toto všechno jsou kritéria pro společnosti, které Lynch považoval za atraktivní investici. Abychom si ale špatně nerozuměli, samotné tyto charakteristiky ještě nejsou dostatečným důvodem k přímému nákupu akcií. K tomu je následně zapotřebí mnoho, velmi mnoho analýz. Těm se my budeme věnovat v dalším článku. Chcete-li  mít náskok, pořídťe si jeho knihu „One Up on Wall Street“, ve které své principy popisuje detailněji, nebo zanechte svůj email a my Vám zdarma zašleme Lynchův pohled na analýzu akcií v naší investiční guru knize.

Vzhledem k tomu, že Peter Lynch opustil svou kariéru jako profesionální investor v roce 1990 a je již více než 20 let v důchodu, a Fidelity Investment se stala kolosem s desítkami investičních fondů, je obtížné vysledovat, jakého úspěchu by Lynchova strategie dosáhla za posledních 10 let. Přesto se lze pokusit o přibližné srovnání. Portfolio dvaceti akcií, které všechny splňují Lynchova kritéria, dokázalo za uplynulých 10 let vzrůst průměrně o 13,2 % ročně.  To není vůbec špatný výkon, když si uvědomíme, že index S&P 500 v tomto období nedosáhl na více než 6 % ročně (zdroj: validea.com). Peter Lynch se svojí strategií zkrátka vždy stojí na straně vítězů.